Santiago de Compostela - rozhodnutí

Hned na začátku bych možná měla říct, co to vlastně je Svatojakubská pouť. Jedná se o středověkou poutní cestu vedoucí z Francie do španělského města Santiaga de Compostela, ve kterém jsou podle legendy uloženy ostatky svatého Jakuba. Poutní tradice se zachovala až dodnes, byť v lehce pozměněné podobě, dnes už camino podnikají i lidé bez vyznání, důvody k vykonání pouti jsou o dost různorodější. Přesnější a podrobnější povídání o poutní cestě si můžete přečíst na stránkách českého hnutí poutníků ultreia.

Já sama jsem o pouti poprvé dozvěděla úplně náhodou, z filmu Pouť, který si moje maminka stáhla do mého počítače. Film se mi líbil, ale tehdy mě ještě ani nenapadlo, že bych camino mohla podniknout i já. Několik dalších měsíců jsem se ale potýkala s těžkými myšlenkami a pochmurnými náladami plynoucími převážně z rozmazlenosti a nicnedělání. Najednou mi nic nedávalo smysl, škola, vztah, budoucnost... Vyrazit na pouť se mi zdálo romantické, na chvíli vypadnout z běžné rutiny, sama procestovat pěšky Španělsko, srovnat si myšlenky a zjistit, co tedy vlastně od života chci.

Plánování se ukázalo jako tvrdý oříšek. Maminka nechtěla, abych jela sama a i já jsem musela uznat, že by to nemuselo být úplně rozumné ani bezpečné. Jenže jak najít někoho, kdo by měl o putování stejné představy jako já, kdo by měl podobný cíl a zároveň dostatek času? Z původních tří měsíců jsem se ve svém plánování musela omezit na jeden. Nakonec jsme vyrazili ve dvou, já a můj přítel, se kterým jsme se už dlouho znali a krátce před poutí se dali dohromady. Byl pro mě ideálním kandidátem na společníka, často jsem u něj pozorovala stejné pochmurné stavy a rozkolísanost a strhnout ho myšlenkou "útěku od všeho" tak nebylo těžké. Zpětně musím říct, že jsem nemohla zvolit lépe.

Přestože už od března jsem byla definitivně rozhodnutá odjet, myšlenka camina mi stále nepřišla skutečná. Čekala jsem, kdy se ten pocit opravdovosti dostaví. Po objednání letenek? Při balení věcí? Na letišti? Teď už jsem měsíc doma, pouť uběhla, na stole mi leží deret ze Santiaga vystavený na moje jméno... Neskutečné a snové mi to ale připadá pořád.

S přihlédnutím k ročnímu období (putovali jsme v srpnu), k časovým možnostem (na cestu jsme měli cca 24 dní) a také s ohledem na cenu letenek jsme zvolili Camino norte. Naším výchozím bodem se stalo Bilbao a Portugalete, městečko s Bilbaem částečně spojené.